Tady jsem vybral návod k chovu cvrčků a moučných červů stáhlý ze stránek chovatelů halančíků (rybiček) na adrese http://www.fw.cz/zverex-centrum/chov-krmiva.htm

(zpět na chov hmyzu)

 

Cvrček domácí (Gryllus domesticus)

Patří do řádu rovnokřídlí (Orthoptera). Dorůstá do velikosti 2 - 2,5 cm, přičemž samičky bývají větší a mají na zadečku dlouhé tenké kladélko.Zbarvení je hnědavé až žlutohnědavé. Jedná se o teplomilný druh a v jižní či zejména střední Evropě by nepřežil chladné zimní měsíce v přírodě, proto se nastěhoval do teplejších částí lidských obydlí. Živí se různými odpadky. V severní Africe a v Ázii žije ve volné přírodě. V nebezpečí se zachraňuje skákáním dlouhým až 25 cm. Cvrlikají pouze samečkové pomocí křídel, kterými třou o sebe a na kterých u kořene mají silné žilkování.Křídla samiček jsou hladké. Cvrčky chováme v dostatečném prostoru (např. 40 x 14 x 10 cm), v teráriu vyrobeného ze dřeva, skla, umělé hmoty, lepenky ... Přikryjeme sklem nebo jemnou síťovinou. Nezapomínáme na větrání, ale dáváme pozor, aby cvčci nemohli utéci. Terárium rozdělíme na dvě části - jednu ubytovací a jednu pro krmení. V takovémto prostoru můžeme odchovat ročně asi 2.000 jedinců (cca 1 kg dospělců). Samičky odlišujeme podle výrazného kladélka. Potrava musí být současně jednak suchá (směs otrub,rozdrceného pečiva,ovesné vločky,sušené dafnie, ...), jednak čerstvé zelené části rostlin, zejména trávy, salátu, ale i nastrouhaná mrkev, vařené brambory i kousky ovoce. Je nutné zbytky potravy z terária včas odstraňovat, abychom zabránili plísňové infikaci prostoru. Můžeme vhodně využívat kuchyňského odpadu. Je třeba si ale uvědomit, že potrava nesmí být chemicky ošetřena ani jinak závadná, neboť cvrčci by se stali nevhodnými pro následné zkrmení. Nesmíme zapomenout na vodu, kterou podáváme v napáječkách. Taktéž musí být vždy čerstvá a nezávadná. Místo napáječek je možno použít plytké mističky (víčka) do kterých dáme kousek vaty, aby se drobní cvrčci neutopili. Ubytovací (obvykle je to ta větší) část uměle zvětšíme tenkými destičkami, papírovými trubkami s průměrem 3 - 4 cm, nebo zmačkaným nezávadným papírem. Na dno nasypeme trochu suchého písku. Udržováním čistoty zabraňujeme v chovu zbytečnému vzniku nákazy. Vlastní chov zakládáme s cvrčky přibližně stejné velikosti a chováme je do doby, než pohlavně dospějí. Poté vložíme nádobku s kyprou a vlhkou půdou (nejlépe rašelinou smíchanou s pískem), kterou pravidelně vlhčíme. Aby se do ní jednoduše dostali, vyvrtáme do stěn otvory s průměrem asi 1 cm. Nádobku přikryjeme abychom zabránili nadměrnému vysychání substrátu (můžeme i sklem, abychom mohly pozorovat počínání samiček při kladení). Vajíček bývá velké množství (10.000 - 20.000). Asi po 3 dnech nádobu přeneseme nádoby do skleněných elementek, kde se líhnou mladí cvrči podle teploty. Po čas rozmnožování by měla teplota v teráriu kolísat mezi 24-26°C a nádobku s vajíčky, kterou později vybereme udržujeme na teplotě 27°C. Při této teplotě se mláďata líhnou již za 2 týdny a měří 3 mm. Chováme je odděleně a nezapomeneme přikrýt dostatečně hustou síťovinou (např. dámské punčochy). Než dospějí, svlékají se 11 x. Proměna je nedokonalá. Nymfy se celkem 6 x svlékají. Při optimální teplotě celý vývojový cyklus trvá 8 - 10 týdnů (při teplotě kolem 30°C trvá celý vývoj 6 týdnů), ale při teplotě nižší se znatelně zpomaluje. Voda na pití prosakuje z hrdla Ehrlenmayerovy baňky zacpané vatou do Petriho misky s vatou. Malé 5 mm cvrčky vhodné ke zkrmení umístíme na dno ledničky, kde zastavují při teplotě 5°C růst. S úspěchem můžeme cvčky krmit i vitámíny, které se tímto způsobem následně dostanou do těla našich chovanců. Hlavní příčinou neúspěchu při chovu cvrčků je nedostatečná teplota a přílišná vlhkost v chovných nádržích. Ze škůdců zamořujících chovy lze jmenovat roztoče rodu Glyciphagus , které je možno likvidovat radikálním snížením vlhkosti, a dravé roztoče Blattisocius tarsalis a Blattisocius keegani , kteří vysávají vajíčka cvrčků. Ricketsiózu u cvrčků způsobuje Rickettsiella grylli a nedokonalá houba Entomophora grylli napadá přímo cvrčky. Ve všech těchto případech je nutné chov zlikvidovat, chovné zařízení dezinfikovat a založit chov znovu.

Obdobně lze chovat i jiné druhy cvrčků.

Jako vhodná potrava se často využívá i potemník moučný (Tenebrio molitor). Patří mezi brouky (Coleoptera). Tento brouk je v dospělosti dlouhý 2 cm. Jeho larvy ("mouční červi) jsou dlouhé až 3 cm. Při chovu tohoto brouka bychom měli zachovat teplotu 20 °C, při níž trvá vývojový cyklus asi 6 měsíců. . Při vyšší teplotě vývojový cyklus urychlíme. Chov můžeme organizovat dvěma různými způsoby. Prvním způsobem je extenzivní chov, při kterém chováme všechna vývojová stadia pohromadě. K tomu potřebujeme nádobu s hladkými stěnami (např. z plastu nebo ze skla), o velikosti 50 x 50 x 30 cm. Musíme ji nechat zakrytou víkem, do které uděláme větrací otvor pokrytý sítem, protože jinak by nám dospělci mohli uletět. Na dno nádoby dáme několikacentimetrovou vrstvu ovesných nebo pšeničných vloček a na ně potom naskládáme vrstvu stromové kůry. Ve vrstvě kůřy pak odebíráme larvy ke zkrmování. Do nádoby této velikosti vypustíme asi 40 - 50 dospělců. Na kůru pravidelně pokládáme čerstvou potravu sestávající z ovoce a zeleniny (např. mrkev). Starou potravu odstraníme. Chov musí být dobře větraný, protože za vysoké vlhkosti hrozí možnost zamoření chovu roztoči (např. Tyroglyphus farinae). Pokud se tak stane, je bezpodmínečně nutné chov zlikvidovat a vše desinfikovat. Pokud chceme chov intenzivnější, je nutné od sebe stadium larvy a stadium dospělce oddělit. K tomu použijeme speciální nádoby, která má místo dna i místo víka síto. Do ní na výšku umístíme pláty kůry, tak aby mezi ní mohla propadávat vajíčka. Ta padají do nádobky obsahující pšeničné nebo ovesné vločky, která je umístěna pod nádobou s kůrou. Vylíhnuté larvy musíme i s vločkami v pravedelných časových intervalech přesypávat do chovných nádrží. Z nich odebíráme larvy ke zkrmování. Nezapomeneme ani na pravidelné obnovování chovu a část larev necháme vylíhnout. Dospělé brouky krmíme vločkami, zeleninou apod.

zpět na chov hmyzu