|
Cvrček
domácí (Gryllus domesticus)
Patří do řádu rovnokřídlí (Orthoptera). Dorůstá do velikosti
2 - 2,5 cm, přičemž samičky bývají větší a mají na zadečku
dlouhé tenké kladélko.Zbarvení je hnědavé až žlutohnědavé.
Jedná se o teplomilný druh a v jižní či zejména střední Evropě
by nepřežil chladné zimní měsíce v přírodě, proto se nastěhoval
do teplejších částí lidských obydlí. Živí se různými
odpadky. V severní Africe a v Ázii žije ve volné přírodě. V
nebezpečí se zachraňuje skákáním dlouhým až 25 cm. Cvrlikají
pouze samečkové pomocí křídel, kterými třou o sebe a na kterých
u kořene mají silné žilkování.Křídla samiček jsou hladké.
Cvrčky chováme v dostatečném prostoru (např. 40 x 14 x 10 cm), v
teráriu vyrobeného ze dřeva, skla, umělé hmoty, lepenky ... Přikryjeme
sklem nebo jemnou síťovinou. Nezapomínáme na větrání, ale dáváme
pozor, aby cvčci nemohli utéci. Terárium rozdělíme na dvě části
- jednu ubytovací a jednu pro krmení. V takovémto prostoru můžeme
odchovat ročně asi 2.000 jedinců (cca 1 kg dospělců). Samičky
odlišujeme podle výrazného kladélka. Potrava musí být současně
jednak suchá (směs otrub,rozdrceného pečiva,ovesné vločky,sušené
dafnie, ...), jednak čerstvé zelené části rostlin, zejména trávy,
salátu, ale i nastrouhaná mrkev, vařené brambory i kousky ovoce.
Je nutné zbytky potravy z terária včas odstraňovat, abychom zabránili
plísňové infikaci prostoru. Můžeme vhodně využívat kuchyňského
odpadu. Je třeba si ale uvědomit, že potrava nesmí být chemicky ošetřena
ani jinak závadná, neboť cvrčci by se stali nevhodnými pro následné
zkrmení. Nesmíme zapomenout na vodu, kterou podáváme v napáječkách.
Taktéž musí být vždy čerstvá a nezávadná. Místo napáječek
je možno použít plytké mističky (víčka) do kterých dáme
kousek vaty, aby se drobní cvrčci neutopili. Ubytovací (obvykle je
to ta větší) část uměle zvětšíme tenkými destičkami, papírovými
trubkami s průměrem 3 - 4 cm, nebo zmačkaným nezávadným papírem.
Na dno nasypeme trochu suchého písku. Udržováním čistoty zabraňujeme
v chovu zbytečnému vzniku nákazy. Vlastní chov zakládáme s cvrčky
přibližně stejné velikosti a chováme je do doby, než pohlavně
dospějí. Poté vložíme nádobku s kyprou a vlhkou půdou (nejlépe
rašelinou smíchanou s pískem), kterou pravidelně vlhčíme. Aby se
do ní jednoduše dostali, vyvrtáme do stěn otvory s průměrem asi
1 cm. Nádobku přikryjeme abychom zabránili nadměrnému vysychání
substrátu (můžeme i sklem, abychom mohly pozorovat počínání
samiček při kladení). Vajíček bývá velké množství (10.000 -
20.000). Asi po 3 dnech nádobu přeneseme nádoby do skleněných
elementek, kde se líhnou mladí cvrči podle teploty. Po čas rozmnožování
by měla teplota v teráriu kolísat mezi 24-26°C a nádobku s vajíčky,
kterou později vybereme udržujeme na teplotě 27°C. Při této
teplotě se mláďata líhnou již za 2 týdny a měří 3 mm. Chováme
je odděleně a nezapomeneme přikrýt dostatečně hustou síťovinou
(např. dámské punčochy). Než dospějí, svlékají se 11 x. Proměna
je nedokonalá. Nymfy se celkem 6 x svlékají. Při optimální
teplotě celý vývojový cyklus trvá 8 - 10 týdnů (při teplotě
kolem 30°C trvá celý vývoj 6 týdnů), ale při teplotě nižší
se znatelně zpomaluje. Voda na pití prosakuje z hrdla Ehrlenmayerovy
baňky zacpané vatou do Petriho misky s vatou. Malé 5 mm cvrčky
vhodné ke zkrmení umístíme na dno ledničky, kde zastavují při
teplotě 5°C růst. S úspěchem můžeme cvčky krmit i vitámíny,
které se tímto způsobem následně dostanou do těla našich
chovanců. Hlavní příčinou neúspěchu při chovu cvrčků je
nedostatečná teplota a přílišná vlhkost v chovných nádržích.
Ze škůdců zamořujících chovy lze jmenovat roztoče rodu
Glyciphagus , které je možno likvidovat radikálním snížením
vlhkosti, a dravé roztoče Blattisocius tarsalis a Blattisocius
keegani , kteří vysávají vajíčka cvrčků. Ricketsiózu u cvrčků
způsobuje Rickettsiella grylli a nedokonalá houba Entomophora grylli
napadá přímo cvrčky. Ve všech těchto případech je nutné chov
zlikvidovat, chovné zařízení dezinfikovat a založit chov znovu.
Obdobně lze
chovat i jiné druhy cvrčků.
Jako vhodná
potrava se často využívá i potemník moučný (Tenebrio molitor).
Patří mezi brouky (Coleoptera). Tento brouk je v dospělosti dlouhý
2 cm. Jeho larvy ("mouční červi) jsou dlouhé až 3 cm. Při
chovu tohoto brouka bychom měli zachovat teplotu 20 °C, při níž
trvá vývojový cyklus asi 6 měsíců. . Při vyšší teplotě vývojový
cyklus urychlíme. Chov můžeme organizovat dvěma různými způsoby.
Prvním způsobem je extenzivní chov, při kterém chováme všechna
vývojová stadia pohromadě. K tomu potřebujeme nádobu s hladkými
stěnami (např. z plastu nebo ze skla), o velikosti 50 x 50 x 30 cm.
Musíme ji nechat zakrytou víkem, do které uděláme větrací otvor
pokrytý sítem, protože jinak by nám dospělci mohli uletět. Na
dno nádoby dáme několikacentimetrovou vrstvu ovesných nebo pšeničných
vloček a na ně potom naskládáme vrstvu stromové kůry. Ve vrstvě
kůřy pak odebíráme larvy ke zkrmování. Do nádoby této
velikosti vypustíme asi 40 - 50 dospělců. Na kůru pravidelně pokládáme
čerstvou potravu sestávající z ovoce a zeleniny (např. mrkev).
Starou potravu odstraníme. Chov musí být dobře větraný, protože
za vysoké vlhkosti hrozí možnost zamoření chovu roztoči (např.
Tyroglyphus farinae). Pokud se tak stane, je bezpodmínečně nutné
chov zlikvidovat a vše desinfikovat. Pokud chceme chov intenzivnější,
je nutné od sebe stadium larvy a stadium dospělce oddělit. K tomu
použijeme speciální nádoby, která má místo dna i místo víka síto.
Do ní na výšku umístíme pláty kůry, tak aby mezi ní mohla
propadávat vajíčka. Ta padají do nádobky obsahující pšeničné
nebo ovesné vločky, která je umístěna pod nádobou s kůrou. Vylíhnuté
larvy musíme i s vločkami v pravedelných časových intervalech přesypávat
do chovných nádrží. Z nich odebíráme larvy ke zkrmování.
Nezapomeneme ani na pravidelné obnovování chovu a část larev necháme
vylíhnout. Dospělé brouky krmíme vločkami, zeleninou apod.
zpět
na chov hmyzu
|